|
v tomhle deštivém počasí, jenž vládne zhruba od prvního května, se všechno tak nějak
zpomalilo a zastavilo. nikomu se nic moc nechce dělat, jsme pasivnější víc než kdy dřív.
ani na ty koncerty se nám už tolik nechce chodit. ovšem existuje léčba na toto období – pochází
z bostonu a jmenuje se arms and sleepers.
bostonská čtveřice o které je řeč je mladou krví americké nezávislé hudební scény,
hrubým odhadem bych nikomu z nich nehádal věk nad třicítku. hrajou od roku 2006 a mají
za sebou již dvě dlouhohrající desky. vynikající debut black paris 86 (mimochodem,
na této desce najdeme píseň věnovanou naší zemi a mission to prague) a novinku
matador. mimoto mají na kontě ještě nějaké singly a split cd se spřízněnými
the american dollar. hudba a&m má svým ambientním laděním blízko k tvorbě
boards of canada, byť každé přirovnání je trochu zavádějící. zvuku kapely
dominují klávesy a zpomalené bicí, sem tam se ke slovu přihlásí kytara nebo xylofon.
vše drží pohromadě procítěný zpěv.
vhledem k tomu, že a&m neměli předkapelu tak se začátek mírně posunul na půl devátou.
bez větších protahovaček tito skromní kluci zaujali své místo na pódiu a se střídmou
projekcí za zády začali hrát. jako zřejmě hned třetí písní the architect z poslední
desky matador si zadělali na nejsilnější moment jejich setlistu. procítěný zpěv,
mimochodem asi stokrát lepší než na desce, tuto píseň posunul do nádherných sfér, kde
neplatí žádná pravidla. odehráli téměř celého "matadora" a něco málo z debutu. po necelé
tři čtvrtě hodince se odklidili za pódium, samozřejmě nemohl chybět vyprošený přídavek,
který ukončili mírně vazbící dohrou. pak se nadobro odklidili k merchi a následovalo
podepisování plakátů, prodej vinylů a klábosení s fanoušky.
měl jsem možnost vidět a&m naživo již podruhé za necelý rok a půl. minule v kopřivnici
i teď v templu to byl výsostný koncert. nic tam nebylo navíc či zbytečné, každý tón patřil
na své místo a celé to fungovalo bezvadně. je vidět, že tito lidé (muzikanti) hrají především
pro sebe, z radosti. chtějí nejprve uspokojit sebe a až poté ostatní. v templu se jím povedlo
obojí vrchovatě, alespoň o tom svědčili jejich spokojené tváře na baru po koncertě. za rok
třeba zase na viděnou...
martin šenkypl
foto: jiří volejník
přečteno:: 903x související články::
komentářů: 0
* redakce ov-kluby.net si vyhrazuje právo na vymazání příspěvků porušujících
zákony č.r., sprostých slov a příspěvků hrubě urážlivých.
| 
